Práce poslanců ani o prázdninách nekončí

Ing. Leo LuzarZ médií by člověk nabyl dojmu, že poslanci mají stejně jako žáci, dva měsíce prázdnin. Toto všeobecné tažení, snažící se ukázat jasného nepřítele národa – poslance, má své výjimky.

Jak všichni víte, jednání sněmovny probíhalo až do půli července. V následujících dnech do začátku srpna mi vznikl prostor pro desítky schůzek s mými voliči a sám jsem byl překvapen, jak velkou odezvu mělo mé vystoupení v české televizi ke kauze OKD. Mnohokrát se přitom opakoval souhlas s mým názorem, že když v 90. letech pravice zachraňovala soukromý kapitál bank před krachem, použila bez skrupulí peníze nás všech ze státního rozpočtu. Pokrytectví, které dnes předvádí pravice a mnohdy i pan Babiš, odmítáním půjčky 700 milionů státu na platy horníků je v tomto kontrastu více než 100 mld. bankám a 0,7 mld. horníkům,  jasný důkaz toho, na kom jim záleží. Proto i věřím slovům občanů, kteří mne navštívili nebo se kterými jsem hovořil, že nemají krátkou paměť a budou volit KSČM.

Pracovní vyznění letošních prázdnin je také o přípravě krajských a senátních voleb. Společně se zastupiteli provádíme přípravu výlepových ploch, protože víme, „kdo je připraven, není překvapen“. Samozřejmostí je také účast na předvolebních debatách a akcích, které již nyní v průběhu léta probíhají a připomínají občanům blížící se krajské a senátní volby.

Osobně mne zasáhla informace o úmrtí velkého komunisty Statise Prusalise. Jeho otevřené a nikdy neskrývané komunistické srdce přestalo bít k žalu nás všech. Jeho charisma nacházelo odezvu nejen u dlouholetých soudruhů, ale hlavně u mladých, prozatím politicky neangažovaných lidí. Čest jeho památce.

Byť jsem většinu dnů v měsíci pracoval ve své kanceláři, s aktuálními články a výstupy v médiích jste se mohli průběžně seznamovat i na facebooku. Novým a významným úkolem pro mne je také zastupování KV KSČM v Hospodářské radě ÚV KSČM. A jak všichni víte, úkoly IX. sjezdu KSČM jsou zvláště v ekonomických otázkách velice závažné jak pro kraje, tak pro okresy, proto se hospodářská rada scházela i v letních měsících v Praze.

A tak jsem přivítal i krátkých deset dní dovolené s rodinou, které bylo osvěžujícím okamžikem tohoto léta a s novou energií vzhůru do podzimních voleb.

Leo Luzar, poslanec KSČM

Novinář ten tvrdý chleba má, musí znát…

Ing. Leo LuzarJe až s podivem jak jednostranná byla vždy kola kampaně vedená mediálním domem spojeným s panem Babišem. Dvěma zcela evidentními cíli tohoto jednostranně kulhajícího stroje byli ministr Chovanec a hejtman Hašek. Pohonnou látkou pak zde bylo vybuzení zdání nějaké zatuchlé a skrývané nepravosti. Bez důkazů, pouze v náznacích s možnými jinými výklady a samá coby kdyby.

Posledních pár týdnů ale pozoruji změnu. Novináři vstoupili na tenký led svého vlastního zápraží. Možná se na tom podepsala horka, ale začít ofenzivu proti Haškovi na poli mediálních článků, jejichž vydávání zprostředkovává nedůvěryhodná mediální agentura, je gólem do vlastní branky. Znamená to, že za peníze lze koupit i novináře, kteří mají být objektivní a nezávislí, aby psali to, co politici chtějí? To by ve svém důsledku ale znamenalo, že vše co noviny píší je nutno prověřit přes údaj o nárůstu konta příslušného autora po otisknutí jeho článku. Pokud totiž opravdu funguje ta démonická a všemocná Mrencová, potom musí zákonitě existovat i desítky novinářů píšících na objednávku za jidášský peníz. Jinak totiž postrádá smysl to, aby hejtman Hašek a ostatní zmiňovaní politici utráceli peníze. Určitě nejsou hloupí a již si případně ověřili, jak to funguje, tedy pokud mají pravdu autoři z novin pana Babiše.

A to otevírá druhou rovinu tohoto nejasného příběhu.

Pokud je toto ta snaha očistit česká média od mediální korupce, zbývá učinit už jen jediný krok. Ministr financí Andrej Babiš zaúkoluje speciální útvar ministerstva, který prověří pohyby financí na kontech novinářů a všechny příjmy mimo platu ověří, zda nepocházejí od politiků, firem nebo PR agentur. Dnešní propojené informační systémy a databáze vedené na financích to zvládnou hravě. Pokud by to bylo provedeno zpětně za 3 roky, tak by to bylo jistě zajímavé a poučné čtení. Jen se obávám, že by neměl kdo dělat zpravodajství v TV ani v rádiu a psát v novinách. Tento svět milionů korun točících se v mediálním světě měnícím pravdu v lež a špinící čisté, aby očistil špinavé, stále více láká politiky. Proč by měli pracovat s lidmi, když stačí koupit noviny nebo mít pod palcem pár zprávařů v TV? Nejde totiž vůbec o fakta, stačí pouze kamarádsky napovědět na co se zaměřit a mediální masomlýnek se rozjede. Potom opravdu stačí další skupina PR novinářů, která zase slíbí tento krvavý stroj zastavit, popřípadě zpomalit a výstupy zabělit. Tohle pochopily jak silné finanční skupiny podporující rozhodující strany v zemi, aby měly zaručen klidný podnikatelský prostor bez překvapení, tak i političtí oligarchové potřebující prostor k vysvětlování těžce pochopitelných kroků a k možnosti kritizovat druhé. Těm stranám, které kapitál a oligarchové nepotřebují, zbývá jediné. Obesílat redakce s prosbou o zveřejnění, popřípadě o možnost vystoupit v TV. Tento sysifofský úkol, aby vás vydala nebo citovala tištěná média o TV nemluvě, je jak jistě víte velice náhodný a ze statistiky skoro nulový.  Proč asi?

A takhle toto peněžní perpetum mobile funguje.

Multikulturní Německo neexistuje.

Ing. Leo LuzarToto prozření občanů spolkové republiky přichází pozdě. Na denním pořádku jsou šarvátky, krádeže, napadání a vyhrožování. Vytvářejí se gangy bojující o moc, peníze a místo na výsluní chladného tolerantního Německa. Do toho stačí psychicky labilní jedinec bez iluzí a jsou titulky v novinách plné mrtvých.

Nikdy vlastně multikulturně neexistovalo, byl to jen virtuální obraz pro většinovou společnost, která měla mít klid na práci. Nechodí do čtvrtí, kde bydlí gastarbeitři, solidárně podporuje charitativní sbírky a věří, že všichni jsou čestní Simírové z Kobry 11. Odborníci již dlouho upozorňují, že 0,5 – 1% příchozích cizinců jsou radikální fanatici nebo psychicky nemocní jedinci. To znamená, že z 2 milionů příchozích do EU a hlavně Německa je 20 000 lidí vysoce nebezpečných. Jsou to anonymní potencionální zabijáci, o kterých nikdo nic neví. Bezpečnostní složky jsou bezradné a občané jsou ovcemi v ruletě smrti.

Vojáci s útočnými puškami v ulicích mají jen budit dojem, že stát ví, co dělá. Každý, kdo navštívil Francii v posledních letech, se s nimi setkal a jak z praxe vidíme, nejsou schopni ničemu zabránit.

Je nutno konečně nahlas říci, že bez pomoci občanů nejsme schopni tuto situaci zvládnout. Je nutno se opět vrátit k tolik zesměšňované branné výchově a organizované službě bezpečnostních záloh státu. Ve světě je jeden příklad, stát Izrael, který je již desetiletí v permanentní tiché válce s muslimskými fanatiky a ví, jak je důležitá branná příprava obyvatel. V české realitě 40 tisíc policistů jsme schopni pokrýt jen základní každodenní úroveň zabezpečení právního státu a pouze krátkodobě zvýšit aktivní pohotovost. A to pouze v řádu dní, maximálně měsíců. Potom nám dojdou ne jenom finanční zdroje, ale i materiální a hlavně lidské síly. Ministerstvo vnitra volá po posílení počtu policistů, ale stále se bavíme o číslech ve stovkách až jednotkách tisíců nových policistů. To situaci není schopno řešit, zvláště když jejich akutní potřebnost může přijít již zítra, ale také třeba až za pět let.

Občane, je proto nutné, aby ses probral ze svého bezpečného snu o státu, který ti do 15 minut pošle hasiče, zdravotníka nebo policistu. Připadá ti samozřejmé, že se učíš plavat, aby ses neutopil? Že zvládneš první pomoc, aby jsi zastavil krvácení, poskytnul masáž srdce nebo umělé dýchání? Proč už tedy nechceš chápat, že by jsi měl zvládnou třeba evakuaci nebo se naučit bránit před útočníkem? Přitom  praxe stále častěji ukazuje, že ne jenom výbušniny a automatické zbraně, ale i nože, mačety a automobily jsou zbraněmi fanatiků.

Česká republika má 300 tisíc zodpovědných a bezúhonných mužů a žen, kteří se rozhodli splnit velmi náročné podmínky k držení střelné zbraně. Z tohoto čísla je velká část držiteli skupiny zbrojního průkazu určeného k ochraně života, zdraví nebo majetku a k výkonu zaměstnání nebo povolání. Tito naši spoluobčané s oprávněním skrytého nošení zbraně by měli sloužit jako základ policejních záloh každodenního bezpečí. Stačí zavést rozšířenou odbornou přípravu v oblasti zvládání krizových situací při použití střelné zbraně a máme zde minimálně 100 tisíc občanů, kteří jsou připraveni bránit druhé a sebe, když se ruleta terorismu zastaví v jejich blízkosti. Raději totiž budu potkávat zodpovědné spoluobčany, kteří mají důvěru k nošení zbraně než stát v davu bezbranných proti ozbrojenému fanatikovi. Ono totiž utéct není mnohdy kam.